Ačkoliv ze své podstaty jsou oba typy křížení provozů navrhovány tak, aby poskytly maximální možnou bezpečnost všem účastníkům provozu, pravidelně na obou těchto typech křížení dochází ke značnému počtu střetů, mnohdy s fatálními následky. Proč tomu tak je?
Základem problému je, a ten je společný pro obě kategorie, nepoměr hmotnosti a rychlosti. Stačí malá nepozornost nebo nedostatek odpovědnosti. Střet chodce s libovolným typem automobilu či motocyklu většinou nemůže dopadnout dobře. A to samé platí o střetu vlaku s čímkoliv ostatním.
Kinetická energie a fyzika jsou kategorie, které nejde obelstít
Jako chodec vstupuji na přechod pouze tehdy, mám li jistotu, že o mně řidič ví, je si vědom toho že chci přecházet a je v jeho silách bezpečně před přechodem zastavit. Při zhoršeném počasí to není úplně samozřejmé a je třeba sledovat provoz i za vozidlem, které nás pouští. Za ním jedoucí vozidlo nemusí stihnout dobrzdit.
Rychlost vlaku
Při přecházení i přejíždění železničního přejezdu musíme mít stoprocentní jistotu, že z žádného směru nejede vlak. Ubrzdit a zastavit vlak s ohledem na jeho hmotnost a rychlost je většinou zhola nemožné. Náraz vlaku do chodce či automobilu nemůže skončit dobře. A statiky ukazují, že nehod na železničních přejezdech přibývá.
Nejvyšší povolená rychlost vlaku na trati, kde není mimoúrovňové křížení, je 160 km/h, když projede vlak z jednoho směru, tak z opačného směru může v průběhu okamžiku jet vlak další. Pokud se dostaneme na kolejiště mezi spuštěné závory, jediná šance na přežití je okamžitě odjet, a to za cenu poškození vozidla a závor. Střet s vlakem je opravdová tragédie většinou s řadou obětí a ve srovnání s tím je několikatisícová škoda na majetku pouhou banalitou.