V letech 1993-2016 zemřelo na českých silnicích 764 dětí. Nejhorší situace byla v roce 1994, kdy zemřelo 75 našich nejmenších, naopak historicky nejméně dětí zemřelo v roce 2013 – celkem 8. V roce 2016 zemřelo 13 a od ledna do konce září 2016 dalších 6 dětí.
Z policejních statistik dopravních nehod současně vyplývá, že nejnebezpečnějšími jsou pro děti letní prázdniny. V uvedeném období zemřelo 29 procent všech dětských obětí dopravních nehod. Po devíti procentech si připsaly měsíce říjen a listopad, po osmi duben a červen. Naopak jednoznačně nejbezpečnějším je pro děti do 15 let první měsíc školního roku, tedy září. Za uplynulých 11 let během něho přišla o život dvacetina všech dětí usmrcených na silnici.
Loni nezemřelo žádné dítě nepřipoutané
Téměř pětina dětských pasažérů usmrcených v letech 2012-2015 nebyla řádně připoutána. Situace se však zlepšuje. Zatímco nejvíce nepřipoutaných dětí přišlo o život v letech 2006 a 2007 – ročně shodně po šesti, v roce 2015 se jednalo o dva fatální případy. V roce 2016 pak všech 10 dětí, které přišly o život při jízdě v osobním automobilu, bylo přepravováno za využití dětského zádržného systému či bezpečnostních pásů.
Děti jako viníci dopravních nehod
V letech 2008-2016 zavinily děti celkem 4 062 dopravních nehod jako chodci a 2 237 jako cyklisté. Jejich následkem zemřelo 10 dětských chodců a 4 cyklisté. Nejčastěji utrpí dítě úraz jako chodec ve věku 6-7 let. Navíc chlapci jsou třikrát ohroženější. „Dospělí přeceňují schopnost dětí bezpečně se pohybovat v silničním provozu. Zvláště děti ve věku do 11 let jsou v provozu nevyzpytatelné. Přemýšlejí a jednají jinak než dospělí“, vysvětluje Lukáš Hutta, výkonný manažer Asociace Záchranný kruh.
Předškolní děti a mladší žáci procházejí dopravní výchovou, při ní si osvojují potřebné základní znalosti a dovednosti. Děti ovšem řeší dopravní situace jinak než dospělí. Dítě například ví, že zebra je bezpečné místo k přecházení. Na rozdíl od dospělého, který analyzuje situaci již při přibližování se k přechodu, se rozhoduje až ve chvíli, kdy se zastaví u přechodu. Často považuje věci nepodstatné za klíčové. Více ho zaujme barva auta než jeho rychlost či vzdálenost. Skutečnost může chápat zcela nereálně nebo zkresleně, situaci může považovat za hru, kterou může svým přáním okamžitě změnit. Dítě považuje zebru za bezpečný přechod a vstoupí na ni bez obav, i když se blíží auto velkou rychlostí. Dítě je přesvědčeno, že motorista zastaví. Je to přece zebra… Od 7 let už dítě začíná nebezpečí lépe rozeznávat, ale i tak je schopno zvládnout omezený počet problémů najednou.
Dítě nezná míru pravděpodobnosti rizika, kterému se vystaví. Špatně odhaduje vzdálenost a rychlost až do přibližně 8 let. U rychle jedoucích aut je pak odhad ještě obtížnější a méně přesný než u aut jedoucích pomalu. Až dospívající jsou schopni myslet abstraktně, pracovat s pojmy a situacemi, které dosud nezažili, nebo o nich ještě neuvažovali. Umějí zvážit více faktorů najednou – odhadnout rychlost přijíždějícího auta i jeho vzdálenost a svou šanci bezpečně přejít. Při složitějších situacích toho na jednu dětskou hlavičku někdy bývá až moc. Navíc chování dospělých někdy bývá špatnou inspirací. „Špatné příklady dokáží být i jedním z rozhodujících faktorů v úrazovosti dětí. Rodiče i všichni blízcí by si měli uvědomit, jak moc ovlivňují to, jestli dojde k úrazu dítěte,“ říká docentka Veronika Benešová, přední specialistka na úrazovost dětí a mládeže.
Dospělí přeceňují dovednosti dětí
Nejčastější chybou dospělých je přeceňování schopností a dovedností dětí. I sebekvalitněji pojatá dopravní výchova neumožní nacvičit řešení všech situací, které v reálném provozu vznikají. Nejednou je třeba jednat rychle, instinktivně, na základě zažitých zásad. Složitější situace mohou vyvolat u dítěte zmatek a úzkost. Často přistoupí nutnost jednat rychle. Dítě se však bohužel rozhoduje dvakrát pomaleji než dospělý. To vše v souhrnu zhoršuje jeho schopnost vybavit si a správně aplikovat naučené znalosti. Výsledkem může být zkratkovité jednání, zcela neadekvátní situaci. Řešení situace je pak plně v rukou dospělého.
Bezpečnost dětí – komplexní problematika
Bezpečnost dětí v silničním provozu je tématem komplexním. Pozornost je třeba věnovat i úpravě infrastruktury, především v místech zvýšeného výskytu dětí. „Nácvik chování v reálném silničním provozu není zastupitelný jen přípravou ve třídě či na dopravním hřišti. Je nutné s dětmi probírat všechny záludnosti a rizikové situace, se kterými se děti mohou setkat v okolí své školy či bydliště,“ upozorňuje Roman Budský z Týmu silniční bezpečnosti. Malé děti jsou špatně viditelné. Zvláště tam, kde je hustý provoz, či mnoho parkujících automobilů, nemusí řidič malé dítě zpozorovat včas. Pestré oblečení dětí tak sehrává svou nezastupitelnou roli.
U malých školáků je dohled dospělých nezbytný. Doba, kdy můžeme dítě pustit do provozu bez obav, je různá. Velmi záleží na trase, po které se dítě pohybuje. I malá změna nacvičené trasy mu může způsobit v hlavě zmatek. Za dne, po trase, kterou zná, potřebuje dohled dospělého přibližně do 7 let. Rušné ulice a víceproudé komunikace samostatně dobře zvládne do 12 let. Obecně tedy můžeme říci, že dítě do 11 let je s ohledem na dopravní bezpečnost nespolehlivé.
Rodiče – základní studnice inspirace pro děti
Bezpečnost dětí máme v rukou všichni. Tvůrci dopravního prostředí, konstruktéři vozidel, veřejná a státní správa, učitelé… A samozřejmě též rodiče. Děti se učí neustále a vnímají nejen vědomě, ale také podvědomě, což znamená, že dítě si osvojuje chování, aniž by tomu věnovalo pozornost. A nemusí se jednat jen o řízení motorového vozidla. Rodiče ovlivňují děti i tím, jak se chovají na komunikaci jako cyklisté nebo chodci. „Chovat se bezpečně a ohleduplně v silničním provozu platí pro všechny jeho účastníky. Dětem to musíme nejen neustále vysvětlovat, ale být pro ně i dobrým příkladem,“ uzavírá ředitel služby dopravní policie Tomáš Lerch.
